Reverzní stresové testování je jedním z nejspolehlivější nástrojů, jak zvýšit povědomí instituce o jejích zranitelných místech. Kromě toho narůstá tlak regulatorních požadavků, které vyžadují, aby jej prováděly všechny typy institucí a aby zahrnovalo všechna relevantní rizika. Reverzní stresové testování má širokou použitelnost jak na úrovni celé banky, tak doplňkově i na nižších úrovních řízení.
V rámci řízení rizik se stresové testování (dále jen „ST“) zařadilo k běžně používaným nástrojům pro měření jejich velikosti. Při tradičním ST nejprve definujeme scénář výchozích podmínek a následně určujeme dopad na sledované ukazatele. Příkladem může být dopad změny defaultní míry portfolia na zisk banky.
Tyto scénáře mohou vyplývat z regulace, z historie nebo mohou být nastaveny expertně. Ani velké množství různorodých scénářů však nemusí dohlédnout na všechny možné situace a posoudit jejich vliv. S cílem zmírnit tento nedostatek se začalo využívat tzv. reverzní stresové testování.
Podstata reverzního ST je přesně opačná než u tradičního ST, neboť nejprve definujeme výslednou situaci a pro ni následně hledáme takovou kombinaci příčin, která ji může zapříčinit. Ve výše uvedeném případě bychom nejprve určili změnu zisku banky a poté hledali takovou změnu defaultní míry portfolia, která by k ní vedla.
Správně prováděné reverzní ST by mělo předcházet falešnému pocitu bezpečí, které může vzniknout v okamžiku, kdy tradiční ST nenaznačuje závažnější problémy instituce. Může totiž doplnit informaci z tradičního ST, zvýšit povědomí instituce o svých zranitelných místech a odhalit situace, které by bez něho mohly zůstat skryty.
Může se např. ukázat, že výsledná situace nemusí být zapříčiněna pouze výraznou změnou defaultní míry portfolia, ale i jinou situací (např. selháním jednoho nebo několika hlavních dlužníků).
Jak už bylo uvedeno, reverzní ST začíná volbou výsledné situace. V regulatorních dokumentech je za ni považována situace, kdy obchodní model instituce přestává být životaschopným, strategie přestává být udržitelná a/nebo instituce je považována za instituci v selhání nebo je její selhání pravděpodobné.
Pro účely praktického interního řízení rizik lze za výslednou situaci uvažovat cokoliv, např. pokles zisku banky na nulu, nebo ještě extrémnější dopady, jako je neplnění minimálních hodnot vyžadovaných regulací (např. kapitálová přiměřenost, likvidity apod.).
Dále je zapotřebí zvolit, jakých rizik se bude ST týkat (tj. identifikovat hlavní rizikové faktory). Stejně jako při vymýšlení scénářů máme i zde téměř neomezeně možností, jak k tomu přistoupit. Logickým krokem je proto provedení kvalitativní analýzy spočívající ve formulaci „příběhu“ stojícího za konkrétní událostí nebo situací. V rámci takové analýzy je třeba zvažovat větší množství faktorů a jejich (často nelineární) závislosti. Užitečné je „out-of-box“ myšlení pro hledání nových rizikových faktorů nezohledněných v rámci tradičního ST. V této fázi je nejvhodnější zapojit vedení banky.
Předposledním krokem je pak samotný výpočet, jehož výstupem je stresový scénář, tj. konkrétní rizikové faktory a jejich změny, vedoucí k definované události.
Jakmile určíme podmínky (tj. scénář) vedoucí k výsledné situaci, je zapotřebí posoudit možnost jejich nastání, a to nejen nyní, ale i v dohledné budoucnosti. V případě nezanedbatelné pravděpodobnosti nastání scénáře by měla banka učinit takové kroky, které omezí dopad nastání takových podmínek a sníží zranitelnost v identifikovaných oblastech.
Díky schopnosti reverzního ST identifikovat nové „spouštěcí“ události ho lze využít k definici nových stresových scénářů, a to nejen na úrovni banky, ale doplňkově i na úrovni linie podnikání, geografické oblasti nebo dílčího portfolia.
Dále má reverzní ST velkou využitelnost v oblasti plánování obnovy. Zejména může přispět k identifikaci podmínek, pro něž je vhodné ozdravení plánovat. Při přípravě scénářů obnovy lze dále reverzní ST využít k pochopení spouštěcích mechanismů, ke zvolení vhodných opatření a k hodnocení jejich efektivnosti.
Požadavky regulace sílí
Tlak regulatorních požadavků na provádění reverzního ST postupně narůstá. Na úrovni CRR jsou požadavky na reverzní ST uvedeny pouze v souvislosti s interními modely.
V roce 2018 však EBA vydala obecné pokyny k zátěžovému testování, které požadují, aby reverzní ST bylo prováděno pravidelně všemi typy institucí a zahrnovalo všechna relevantní rizika. Obecné pokyny neobsahují konkrétní návod, jak reverzní ST provádět a jaké faktory při něm zohlednit, stanovují však obecné principy pro jeho provádění a použití výsledků.
Ačkoliv je reverzní ST poměrně náročné jak na personální, tak i výpočetní kapacity, domníváme se, že jeho přínosy, spočívající jak v identifikaci potenciálních hrozeb, tak i v kvantifikaci odolnosti banky, za toto úsilí stojí.
Text Jaroslav Ketzer, senior analytik, Advanced Risk Management, s.r.o.
Článek vyšel v odborném časopisu Bankovnictví 5/2021