Nařízení Komise v přenesené pravomoci upravující požadavek krytí likvidity

Dne 30. října 2018 bylo v Úředním věstníku EU publikováno Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2018/1620, kterým se mění Nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/61, kterým se doplňuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013, pokud jde o požadavek na úvěrové instituce týkající se krytí likvidity.

Tato novela má několik cílů, zejména jde o následující:

1. S ohledem na adekvátní zohlednění aktivit prováděných úvěrovými institucemi aktivními mimo Unii se má upustit od požadavku na minimální velikost emise u likvidních aktiv držených dceřiným podnikem ve třetí zemi a povolit, aby tato aktiva mohla být uznávána pro účely konsolidace. V opačném případě by mateřská instituce na konsolidované úrovni mohla trpět nedostatkem likvidních aktiv, neboť požadavek na likviditu vyplývající z dceřiného podniku ve třetí zemi by byl zahrnut do konsolidovaného požadavku na likviditu.
2. Rezervy držené dceřiným podnikem ve třetí zemi nebo pobočkou úvěrové instituce z Unie v centrální bance třetí země, které nebylo přiděleno úvěrové hodnocení vypracované určenou externí ratingovou agenturou, které má stupeň úvěrové kvality 1, mají být uznatelné jako likvidní aktiva úrovně 1, jsou-li splněny určité podmínky.
3. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/2402 obsahující kritéria k určení toho, zda sekuritizace může být určena jako jednoduchá, transparentní a standardizovaná („STS“) má být zohledněno pro určení, které sekuritizace lze považovat za vysoce kvalitní likvidní aktiva pro účely výpočtu požadavku krytí likvidity.
4. Nařízení o likviditě nemá bránit efektivnímu přenosu měnové politiky do ekonomiky. Proto by kompetentní orgány měly mít možnost za určitých podmínek upustit od požadavku na anulační mechanismus pro výpočet rezervy v oblasti likvidity v případě zajištěných transakcí s ECB nebo centrální bankou členského státu.